„A k čemu je to jako dobrý?!“

Díky této otázce jsem sestavila jednoduchý návod, podle kterého si nástěnnou malbu dokážeš vytvořit i ty. Doma, v podnikání, nebo na kůlně na zahradě. 🙂 A jak se to celé seběhlo?

Můj nový domov.

Právě jsem se přistěhovala do Prahy. Do prvorepublikového bytu s vysokým stropem. To byl vždycky můj sen, žít v prostorném bytě, kde sluneční paprsky hladí malbu na stěnách a ptáci zpívají za okny. 🙂

Fajn a teď zpátky na zem. Přiznávám, že sen se mi splnil jen částečně. Mám vysoký strop, jednu a půl místnosti, sluneční paprsky vidím jen několikrát za rok a pod okny mi řvou opilci. Ano, realita žižkovských činžáků je prostě jinde.

Jenže já už vím, že nástěnná malba mi pomůže vytvořit místo, kam se budu vždy ráda vracet a kde se mi bude dobře žít. Pomůže mi vytvořit můj domov. 🙂

A začnu pěkně zlehka, ideálně stěnou v kuchyni na kterou nedopadá žádné venkovní světlo. Vymaluji ji světlounce žlutou. Ta na sebe dobře váže světlo a v kombinaci s bílou lednicí se krásně rozjasní.

Správce domu má vlastní názor.

Fajn, plán by byl. Jen musím vyřešit tu zpuchřelou, zarezlou hadici, co vede k dřezové baterii.

Na opravu jsem si zavolala správce domu, který hned od dveří spustil: „Já jsem se teda zařekl, že sem už nikdy nepůjdu, na tomhle bytě jsem nechal ruce. Víte, před pár lety tu bydleli nájemníci a oni tu malovali po zdech! No chápete to? Po zdech! K čemu je to jako dobrý?!”

Jako ten chlap mě zkouší? Někde je skrytá kamera? Tak to moment!

„A proč byste na malbě na stěně měl nechat ruce? Vždyť se to dá snadno přemalovat. A jestli tam už bylo hodně nátěrů, tak je samozřejmě potřeba to oškrábat. Ale to je nutné udělat tak jako tak.”

Pan správce se na mě podíval rentgenovýma očima a povídá: „Já jsem na to dal pět vrstev bílé barvy. Chápete, pět!  A stejně jsem tu mazaninu nezakryl. Nakonec jsem to musel celý oškrábat, napenetrovat a znova vymalovat! To si neumíte představit, co to bylo za práci.”

Chvíli na něj nevěřícně koukám a pak mi to došlo. „Oni na ty zdi malovali voskovkami, že jo?! Tak to je peklo a upřímně vás lituji.”

Pana správce očividně potěšilo moje pochopení, ovšem nezapomněl významně dodat: „Jsem rád, že si rozumíme!”

Bílé stěny do každé slušné domácnosti!

Nad tímto rozhovorem jsem pak často přemýšlela.

Vybavily se mi vzpomínky z mého dětství, kdy mi bylo vtloukáno do hlavy, že se po zdech nemaluje! A také na akci – Bílíme celý byt. Na tu se všichni dospělí členové rodiny pečlivě připravovali a také se při tom náležitě stresovali. 

Ono to totiž není jen tak! Vzít si dovolenou v práci a to ideálně v létě. Děti poslat na tábor, nebo je šoupnout k babi a dědovi. Domluvit sousedy, aby přišli pomoct se stěhováním nábytku do středu místnosti. Sehnat bílou barvu, štětku, štětec a hlavně dostatek papíru na zakrytí všeho! (Ano, za mého mládí ještě nefrčely krycí fólie :))

A výsledek celé této obří akce byl komplet vybílený byt. Jak někde v nemocnici.

Věděli jste, že okolo roku 2000 vznikl nový typ mučení, které z lidí vysává energii, vzpomínky a dostane je do psychických problémů? Je to mučení bílou barvou. Možná vím, kde se nápad na tuto zrůdnost vzal..

Tam kde je “ta malba”.

Další má vzpomínka byla z období po revoluci. Starší kamarádi mé sestry se vrátili z cesty autostopem po Evropě. Vyprávěli spoustu zážitků a jedním z nich byl, jak ve Španělsku přespali u náhodné rodiny. Ta měla sice skromný malý domek, ale klukům se tam hrozně líbilo. Celá rodina byla velice milá a děti si mohly malovat po stěnách barvičkami!

„Ha, tak přece se to smí!“ Tenkrát jsem se rozhodla, že se do Španělska pojedu podívat. Do země, kde se smí malovat po zdech. 😊

Po ukončení střední umělecké školy, obor užitá malba, jsem svou cestu realizovala. 

A nejenom tam. Postupně jsem objevovala různé části naší krásné planety. A ať už to bylo Španělsko, Francie, Nový Zéland, Anglie nebo Irsko, všude lidi přitahovala nástěnná malba. V ulicích, v kavárnách nebo třeba hostelech. Nejčastější potkávací nebo orientační místo bylo tam, kde je “ta malba”. „Víš kde? Přece tam jak je ta malba na zdi..”

Časem mi došlo, že tyto muraly (nástěnné malby) měly ještě jeden společný jmenovatel. Vhodně zvolenou techniku a respekt ke svému okolí. Nikdy se nejednalo o vandalství a vždy měla malba nějaký kontext k danému místu nebo času.

Navíc jsem si uvědomila, že to celé není jen o namalování obrázku na zeď. Velice často se jedná o malby dekorativní. Například v interiéru můžete designem malby stěny doslova „oblékat“. Barvy, tvary, pruhy, vzory a další podobné prvky nám pomohou prostor upravovat ve smyslu proporcí i nálady.

Nástěnná malba vdechne prostoru něco navíc a díky tomu ho začneme emočně vnímat úplně jinak.

Když víš jak na to.

Sice mi to chvilku trvalo, ale nakonec jsem i já sebrala odvahu a pustila se do tvorby. Pravdou je, že historky z mých prvních pokusů o nástěnnou malbu jsou na delší vyprávění, takže je raději vynechám.

Můžu ti ale říct, že má cesta vedla od chaosu k jednoduchosti a od boje k hravosti. Našla jsem si základní principy, na kterých můžu tvorbu nástěnné malby stavět a díky tomu mám volné ruce pro kreativitu i radost z práce.

A celý tento proces a zážitky mě přivedly k myšlence, napsat jednoduchý návod k vytvoření DIY nástěnné malby.

Protože na stěny se malovat může a dělalo se to vždy! V jeskyních na zámcích i v ulicích. Jediné co k této radosti potřebuješ, je znát techniku a mít myšlenku.

Technika – postup přenesení malby na stěnu ve správném poměru a použití správného typu barev.

Myšlenka – výběr vhodného motivu a zapojení do celkového kontextu prostředí.

Díky tomu není z nástěnné malby nepovedená mazanice na zdi nebo vandalství. Při dodržení jednoduchých postupů ti malba vykouzlí prostor plný radosti, pohody a nebo prostě místo, kam se budeš chtít vracet.

K tomu je přímo skvělá! 😊

Takže pokud máš chuť si tvorbu nástěnné malby vyzkoušet, není nic lehčího než si stáhnout můj E-book –  3 kroky k vytvoření vlastní nástěnné malby a pustit se do toho.

A nemusí se jednat přímo o malbu nástěnnou. Podle mého návodu si můžeš namalovat svůj vybraný obrázek v jakémkoliv formátu třeba na karton, plátno nebo starou skříň. Fantazii se meze nekladou a když víš jak na to, inspirace už si tě najde. 🙂

PetraJa.